Varhany

Kostel měl původně zcela malé varhany, jednoduché s nafukovacím měchem, který se táhl za řemen. Kromě toho byly v kostele ještě přenosné varhany, které byly používány při průvodech o svátku Božího Těla.

Nové varhany byly postaveny v roce 1804 stavitelem varhan Šebastianem Štandigrem z Andělské Hory. Měly 8 mutací (rejstříků) a jeden pedál. Nafoukávací měchy, na které působila škodlivě vlhkost kostela musely být každoročně opravovány. Přeladěny byly v roce 1854 slepým stavitelem varhan Janem Huvarem z Albrechtic.

Od té doby měl chrám ještě další varhany, ale schází záznam o jejich pořízení. Byly důkladně opraveny v roce 1908 jejich stavitelem K. Neusserem z Nového Jičína.

Po složitých jednáních s tehdejším KNV se roku 1960 chrám dočkal nových elektromagnetických varhan od firmy Rieger z Krnova (závod Varhany Krnov) za cenu 300 tisíc korun (podle vyjádření odborníků z roku 1977 by stály téměř 1 milion korun). Prostředky byly získány prodejem starých varhan za 25 tisíc korun, půjčkami od farních úřadů a postupně se splácely ze sbírek věřících.

Nové varhany byly dovezeny na sv. Mikuláše 1960 dvěma nákladními auty s vleky. Před kostelem se od poledne shromáždilo mnoho zvědavců. Někteří vyšli až za klášter, aby informovali šoféry, ze které strany mají ke kostelu přijet. Zastavili napřed u hlavních dveří, kde se skládaly nejtěžší kusy, 4,5q těžké vzdušnice a u bočního vchodu různé píšťaly. Nosil každý, kdo měl ruce. Vše se skládalo nahoře na bočním kůru a když nestačil, tak i dole v kostele. Drahé věci, jako stříbrné kontakty a měděné jazyky píšťal byly ještě v originálních bednách ze Západního Německa nošeny přímo na kůr. Malé píšťalky (nejmenší 5mm) byly rovněž v bedničkách. Velké (největší 5m), které sotva unesl dospělý člověk, stály až u křtitelnice, když už nahoře nebylo žádné místo. Problém dopravy těžkých vzdušnic na kůr vyřešili frýdlantští muži, vedení Josefem Burdou, vtipně: spojili dlouhé žebře, které středem kostela byly zapřeny o přední lavice a nahoře položeny na kůr. Žebříky podpíraly stojky. Takto byly vytaženy vzdušnice pomocí silných lan až na kůr. Modřínové lavice se dostaly na kůr stejnou cestou.
Zároveň s varhanami přijeli i tři montéři, kteří hned začali se stavbou varhan. Pracovali takřka ve dne v noci.  Do vánoc byly varhany postaveny. Kolaudovány byly 23.prosince a na Hod Boží vánoční 1960 byly před velkou mší svatou farářem Gemzou za ohromné účasti věřících nakonec posvěceny. Odpoledne byl pak varhanní koncert: účinkovali Ing. Otto Veverka a profesor Petr Hrubiš.

Některé zajímavosti popisuje roku 1960 farář Gemza takto: „Tento náš nádherný královský nástroj je svého druhu na Moravě jediný. Jsou to první elektromagnetické varhany na Moravě. Co do velikosti největší, co byly toho roku v Krnově postaveny, kromě varhan pro bukurešťský rozhlas. Varhany mají dva manuály, 33 rejstříků. Mají tu zvláštnost, že ve skříni varhan je zabudován ještě třetí pneumatický manuál – pro případy vypínání proudu, což bývalo v minulosti velmi často.“

V okamžiku, kdy hráč stiskne klávesu, se spojí elektrický kontakt pod klávesou, zapne el. okruh do spojkové mezistanice, kde se rozdělí na tolik větví, kolik má určitý manuál vzdušnic. Od mezistanice přejde el. proud přes relé vzdušnice k magnetu, který zvedne ventilek a umožní přívod vzduchu pod membránu, která zvedne další ventilek, jenž naplní vzduchem tolik membrán a ventilků, kolik má vzdušnice rejstříků. Vzduch vpuštěný ventilem do píšťaly nárazem na horní ret píšťaly vytvoří tzv. třecí tón (tón, který slyšíme např. v zimě, když vítr fouká na napnuté dráty el.vedení). Ten rozechvěje vzduchový sloupec v píšťale a tím vznikne tón, jehož výška je dána délkou píšťaly. Toto vše proběhne v době asi 2-3 setin sekundy. V kronice dále píše doslova:

„Staré varhany měly 747 píšťal a 16 rejstříků. Nové mají 33 rejstříků a 2804 píšťal (2100 cínových, 250 zinkových, 214 dřevěných a 190 jazykových). Největší píšťala měří 5 m a dává tón subkontra C o 32 kmitech za vteřinu. Nejvyšší tón je v píšťalce o průměru 4 mm a délce 5 mm, která dává tón pětičárkovaného A o 22 tisících kmitech za vteřinu.

Vtipně praví o varhanách profesor Riegler, že nám ideálně zobrazují Nejsvětější Trojici: Bůh Otec – to je hlavní stroj, vpředu positiv, který je nejvíce vidět – to je Bůh Syn, ten mluví nejvíce k lidem. Ducha svatého představuje žaluziový stroj – je položen nejvýše, jako se Duch svatý zobrazuje nad oběma božskými osobami.

Základ celých varhan tvoří pedál (u těchto varhan je vynikající). Jako u budovy záleží na základech, tak u varhan na pedálu. Nové varhany mají tolik možností kombinací rejstříků mezi sebou, že by bylo třeba 1100 hodin hrát, aby bylo možno všechny vystřídat.“