Nemoci

Úmrtní matriky vydávají svědectví o epidemiích, které ve Frýdlantě řádily. Jednou z nejstrašnějších byla epidemie cholery, která měla původ ve Východní Indii a v roce 1830 překročila hranice Evropy. Kolik lidí následkem této nemoci zemřelo ve Frýdlantě, kronika neuvádí. Vedle cholery zuřil ve zdejší horské krajině také hladový tyfus, a to ještě častěji jako následek nedostatku prostředků nutných k obživě lidí. Chudí horalé museli jísti některé druhy trav, semletou kůru z bukových stromů, slupky z pohanky, plevy atd. Především zuřil hladový tyfus v roce 1847, kdy obyvatelům shnily následkem trvalých lijáků brambory na poli, a tak byli zbaveni hlavní potraviny. Živili se nezdravou nebo nestravitelnou potravou. Mnozí vyhladovělí se hroutili na ulici nebo při práci. Kníže arcibiskup nechal nakoupit tisíce měřic obilí v Kroměříži a dal rozdělit mezi zdejší horaly. Mnozí se však nedovedli ovládnout, najedli se najednou a tím za prudkých střevních bolestí zahynuli. Mrtvoly vyhladovělých lidí ležely i na ulicích.

Aby chudí lidé získali výdělek, v hladových letech se hodně stavělo. Horní rada Kleinpeter (ředitel zdejších železáren) nechal stavět cestu v horách. Z té doby se cesta vedoucí z Čeladné do hor jmenuje „hladová cesta“. Rozšíření arcibiskupských železáren pak přispělo ke zvýšení zaměstnanosti a zlepšení sociálních podmínek obyvatel.

Povodně

Řeka Ostravice posílena mocnými horskými bystřinami vystoupil několikrát z břehů a zaplavila celé okolí. V několika letech řeka Ostravice nejednou změnila svůj tok. Z polí odplavila úrodnou prsť a zanechala pouze kamenité řečiště (část Frýdlantu Kamenec). Drobní zemědělci brodili často za prudkých lijáků nad kolena ve vodě, vynášeli ohrožené kupy sena nebo jetele a dopravovali domů, kde jim vše obyčejně shnilo. Útulkem postiženým se v této době stával klášter, který měl vyvýšenou polohu, takže nebyl kolem zaplaven. Svůj skrovný majetek tedy lidé odnášeli na bezpečné místo do kláštera, pokud na to měli čas. Někdy se neštěstí přihnalo tak rychle, že nezachránili nic.

19 a 20. Května 1911, následkem dva dny trvajícího lijáku, se Ostravice rozvodnila odplavila velký kus farské olšiny. Řeka změnila tok svého řečiště a počala ohrožovati most před Pržnem. V roce 1913 byla povodeň čtyřikrát, a to v červenci a srpnu. Nadělala mnoho škod. Při jedné z nich se hnala z Obecního taková spousta vod, že téměř tekla hlavními dveřmi do kostela. Ulicí vedle klášter se hnalo přes jeden metr vody. Po dva měsíce trvaly ustavičné deště a chladna. Mnoho sena shnilo na lukách, obilí porostlo nastojato i v mandelích. Nový betonový most na pržno byl podvkrát z obou strn přerván. Pržno bylo vodami vícekrát velmi ohroženo. V září byli farníci nuceni v neděle sušiti sena, obilí, oves a svážeti z polí domů.

V květnu 21. – 24. 1940 trvaly ohromné deště ve dne i v noci, takže řeka vystoupila naproti „Walzwerku“ (Rádla) na pole Halatovo. Sebrala všecku prsť, cihlový domek p. Kuboně úplně zbořila a odnesla. Podemlela ještě další dva domy. Obyvatelé zachránili jen holé životy. Konec těmto povodním udělala až regulace řeky začátkem padesátých let. Postupně pak byly regulovány i potoky Hutný a Bahno.

Požáry

V roce 1718 vypukl ve Frýdlantě nevysvětlitelným způsobem hrozný požár. Podle zápisu ve staré školní kronice lehla tehdy popelem největší část městečka. Lidé se sbíhali ze všech stran, aby pomáhali zachraňovat zasažené objekty. I rektor školy pomáhal, jak mohl. Náhle zazněl výkřik: „Škola hoří!“ Ubohý otec pádil do školy, aby zachránil svůj nejdražší poklad, čtyři děti. Když odcházel do městečka hasit, nechtěl je budit ze spánku. Doufal, že škola bude ušetřena. Nyní však bylo už pozdě. Všechny čtyři dítky se staly obětí hrozných plamenů: 15letá Rosalie, 13letá Bartora, 10letá Veronika a 16letý Jan. Byly pohřbeny ve farním kostele pod oltářem sv. Antonína.

Míjela léta. Obyvatelé Frýdlantu dávno zapomněli na tuto děsnou událost. Snad se domnívali, že jsou do budoucna před ohněm dobře zajištěni. A tu náhle ve středu po velikonocích 26. Dubna 1886 v 9 hodin dopoledně vznikl požár v hostinci č. 78 na Nádražní třídě. Za silného větru zničil oheň na 60 obydlí, mezi nimi školu. Líčení tohoto požáru vybíráme z klášterní kroniky:

Do půl desáté bylo v plamenech 7-9 domů. Telegraficky byla hlášena smutná zpráva na všechny strany. Dělníci z železáren byli první u ohně. Co však pomohla jediná obecní stříkačka proti šířícímu se živlu? V kratičké době byl už znemožněn přístup k některým budovám. Chovankám i dívkám v české klášterní škole nebylo možno dále tajiti zprávu o hrozném požáru. Sestry běžely s dětmi do kaple, prosily Pán Boha o pomoc a odvrácení dalšího nebezpečí. Starší děti byly propuštěny, ale brzy se vrátily zpět, protože již nebylo kudy projíti. Ústavní kaple byla plná kouře, který pronikal i do širokých klášterních chodeb. Zdálo se, že je celé městečko v plamenech. V poměrně krátké době hořely již 64 domy. Pouze kostel, fara a domy naproti klášteru byly ještě ušetřeny. Páni učitelé zdrželi hochy ve škole, aby někde nepřišli k úrau, ale museli je brzy propustit, poněvadž i škol se octla v plamenech. Klášter byl nyní útočištěm všech. Nešťastní rodičové přinášeli tam nejmenší dítky a vše, co se jim podařilo zachránit, takže chodby byly brzy přeplněny. Postižení občané si tam uskladnili nábytek, postele, slamníky, seno, slámu, dříví a vše možné. Přinesli, co se jim podařilo uchvátit, hodili na chodbu a spěchali opět na místo neštěstí, podaří-li se ještě něco zachránit. Psi a kočky přiběhli do kláštera sami. Na klášterní zahradě a louce pobíhali koně, krávy, vepři a kozy. Hasiči se sjížděli ze všech stran. Namáhali se všemožně. Ale než dojely pomocné čety, nebylo možno již pomýšlet na záchranu žádné budovy, která byla v plamenech. Protože k Ostravici se lidé nemohli dostat, byl i částečný nedostatek vody. Při silné vichřici, která se rozpoutala, ocitla se právě část městečka, ležící proti vodě, během jedné hodiny v plamenech, ačkoliv 700 mužů s nadlidskou námahou pracovalo do úmoru, aby oheň lokalizovalo. Ani četnická stanice, která stála ve frontě s chlapeckou školou, jedna z největších budov ve Frýdlantě, nebyl zachráněna, ačkoliv četníci vynaložili veškeré síly k jejímu zabezpečení.

V ústavu bylo všude mnoho práce. Všichni byli zaměstnáni tím, aby se hasičům z Frýdlantu a okolí poskytlo občerstvení. Hasiči bděli celou noc na spáleništích. Starci, ženy a děti přicházeli v zástupech přenocovat na klášterních chodbách. Sestry se těžko ubránily slzám, když pozorovaly, s jakou důvěrou k nim přicházejí ubozí postižení. Tento hrůzyplný den jistě nevymizí z paměti frýdlantských obyvatel i sester. Poněvadž chlapecká škola vyhořela do základů, museli učitelé třídy sloučit. Klášter jim prozatím přenechal dvě místnosti. Veškeré spisy, listiny, sbírky a zařízení školy se staly kořistí zhoubných plamenů.

Sotva po čtyřech letech – 20. srpna 1890 vznikl ve Frýdlantě, který se sotva trochu zotavil, nový požár a zničil velkou část nově vystavěných domů. O této katastrofě psaly noviny:

„Uplynulo sotva 4 léta od posledního hrozného neštěstí, které postihlo městečko Frýdlant vypuknutím požáru a opět 20. T. m. navštívil Frýdlant tento příšerný, ohavný host. Dne 20. srpna 1890 zazněl před polednem poplachový signál. Nežli se sjeli místní a hutní hasiči, aby uhasili oheň, který vznikl v jedné stodole, zachvátil tento živel, podporován silným větrem, do 12 hodin větší počet domů i kostel. Na telegrafickou zprávu přijel do Frýdlantu o jedné hodině hasičský sbor z Frýdku, o půl hodiny později zvláštním vlakem silný hasičský sbor místecký se dvěma stříkačkami. Oba sbory hned účinně zasáhly do záchranné akce. Místecký sbor chránil velmi ohrožené okolí hořícího kostela a faru, která skutečně nijak neutrpěla. Brzy po 12. Hodině se zřítila věž. Zvony spadly do zvonice. Hodinový stroj byl úplně zničen. Jedna hodinová ručička zůstala stát na 12. hodině, druhá na 5 minutách po dvanácté. Plechová střecha musela být s nevýslovnou námahou stržena, neboť pod ní už na několika místech doutnalo a oheň počal své zhoubné dílo také ve dvojitém stropě. Mnoho chrámového nářadí, hlavně oltář, nové cenné plastické obrazy Křížové cesty byly odneseny na bezpečné místo. Stateční frýdlantští hasiči je za velkého nebezpečí života uložili na náměstí, faru a do školy, později částečně i do kláštera. Těžké kostelní lavice však nebylo možno zachránit.

Ve 2 hodiny 25 min. vypravily se do Frýdlantu na telegrafickou výzvu hasičské sbory z Vítkovic, Přívozu, Svinova a Paskova. Přijely ve 3 hod. 20 min. Pouze ostravský sbor napřed telegrafoval: „Kdo zaplatí pomocný vlak?“, což vyvolalo všeobecné rozhořčení. V té době bylo v plamenech 28 domů, z nichž bylo několik nově postavených po poslední katastrofě a 12 stodol, ve kterých byla již svezena veliká část žňové sklizně. Nic se nedalo zachránit. Díky Pánu Bohu a bdělosti hasičů zůstal nádherný klášter uchráněn, ačkoliv byl v největším nebezpečí, neboť následkem prudkého požáru z později hořícího Kybastova domu každým okamžikem hrozila možnost, že okenní tabule kláštera popraskají a v té chvíli by se byla i klášterní budova octla v plamenech. Teprve po čtvrté hodině odpolední byl oheň lokalizován. Hasiči pracovali s veškerým úsilím až do příštího rána. Hostinec pana Kybasta naproti klášteru úplně lehl popelem, ačkoliv byl zbudován z nejlepšího ohnivzdorného materiálu. Hořící zásoby blízkého kupce a pekaře musely být ponechány napospas ničícím plamenům. Hasičským sborům i jejich veliteli náleží plné uznání a vroucí díky. Totéž zasluhují ctihodné sestry sv. Karla Boromejského, které nejušlechtilejším obdivuhodným způsobem jako před čtyřmi léty i tentokrát se všemožně snažily pomáhati postiženým a posilňovali pracující hasičstvo. Nelze náležitě oceniti, jak účinně mírnily strasti a bídu postižených. Představená S.M. Adilfina Schmidtová byla prozíravostí a všestrannou pečlivostí svým spolusestrám příkladem. Budiž připomenuty následující podrobnosti: z hořícího domu obchodníka s dřevem Křivkovského vynesly sestry strace, který pro churavost nemohl chodit a domácí na něj zapomněli. Dvě těhotné ženy ve chvíli největšího nebezpečí odvedly na bezpečné místo. Pohořelým se v klášteře dostalo prvního přístřeší. Ve Frýdlantě se všude mluví s úctou a láskou o tamním klášteře.

Tím končí zpráva v novinách.